Historie Adventu

Toto slovo pochází z latinského „adventus“, což znamená příchod. Zejména pro věřící se vyznačuje dvojím očekáváním – slavnosti narození Ježíše Krista a jeho druhého příchodu na konci času. Ovšem co to prakticky znamená dnes? Nákupy dárků, vyzdobené a osvětlené ulice, stromy na náměstích…  Trochu upadá pravý význam doby, která je přípravou na nejdůležitější svátek v roce. Lidé by se aspoň v tuto dobu měli zastavit a nežít ve skepticismu a lhostejnosti našeho současného světa.

Počátky adventu sahají do 7. století, kdy se v západní církvi slaví určitý počet (4 až 6) adventních nedělí. Papež Řehoř Veliký stanovil jejich počet na čtyři. Advent trvá čtyři týdny, začíná 1. neděli adventní, tedy neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera a končí tedy dnem Narození Páně (25.12.).

Adventní doba byla původně dobou postní. Půst církev zachovávala mezi 11. listopadem a 6. lednem, na který původně připadala oslava narození Ježíše Krista. I to se podle mého názoru za dlouhá staletí změnilo. Dobré hospodyně se dnes předhánějí v tom, která z nich bude mít napečeno více druhů cukroví, která je má lépe ozdobené…  V lednu se pak výrazně zvedají zisky nejrůznějších fitness center, kde až mnohým dojde, že bylo asi lepší variantou se aspoň částečně postit.

Kromě půstu a radostného očekávání příchodu Krista byl advent i obdobím, kdy ožívaly různé magické rituály. Například na svátek svatého Ondřeje, dívky vyhazovaly svinuté šátky z necek, aby zjistily, která z nich se nejdříve vdá. Té, které šátek vyletěl nejdřív nebo nejvýš, měla první skončit pod čepcem. Obdobné předvídání budoucnosti se váže i ke svátku svaté Barbory, kdy dívky uřízly větvičku třešně. Ta když rozkvetla na Štědrý den, tak to bylo znamení, že se dívka vdá. Například na jihozápadní Moravě se tento zvyk stále udržuje.

Jedním z nejdůležitějších symbolů, který by nikde v této době neměl chybět je adventní věnec se čtyřmi svícemi. Každou neděli se na věnci postupně zapalují svíčky, které se pak poslední neděli a o vánočních svátcích rozsvítí najednou. Zdobí kostely, velká veřejná prostranství a rodinné stoly. Tradice pochází z 19. století z německých zemí. První počátky slavení adventu se objevily v jižní Galii a ve Španělsku již koncem čtvrtého století. Od 12. až 13. století se stal začátkem liturgického roku.

Jistě nalezneme spousty dalších symbolů, postav, zvyků, které neodmyslitelně patří k této době. Ovšem toto vše by se dnes nemělo brát jako něco automatického, co přijde jednou za rok, má podobnou proceduru a po čase zase na rok zmizí. Měli bychom se zamyslet nad pravým významem celé doby adventní a aspoň na okamžik se v této uspěchané době zastavit.